Co je vlastně čas?
Měření času má v historii měření zvláštní místo. Jde o protenzivní veličinu (neustále spojitě plynoucí a nereprodukovatelnou) a z pohledu historického nemá hmotnou podstatu. V minulosti navíc neexistovala velká potřeba měřit čas příliš přesně a dělit jej na výrazně menší jednotky než poloviny dne.
Definice času
Čas je jedna ze základních fyzikálních veličin. Technická definice byla zmíněna v jednom z předchozích článků, nicméně bylo by hezké mít nějakou jednodušší a pochopitelnější definici. Avšak taková definice času leží spíše na poli filozofie, a proto připomeňme několik možných definic: Aristoteles definoval čas jako „… napočítaný pohyb ve vztahu k před a po“. Čas události určuje okamžik události na časové ose. Čas určuje časovou vzdálenost mezi dvěma událostmi na časové ose. Čas je neprostorové lineární kontinuum, v němž se události stávají ve zjevně nevratném pořadí. Jako takový je podstatnou složkou struktury vesmíru. Na čas je dobré nahlížet ze dvou měřítek: krátké časové děje (hodiny, minuty, sekundy) a dlouhé časové děje (dny, měsíce, roky). Přestože čas ovlivňuje všechny oblasti lidského bytí, naši vzdálení předci čas nejspíš měřit neuměli. U jiných veličin byl etalon – obvykle část lidského těla – vždy k dispozici, ale pro měření času je třeba zařízení, byť by i bylo sebeprimitivnější. Počátek měření se pravděpodobně vztahoval k otázce přežití a postihoval především významné události ročních období. Později, zřejmě s rozvojem zemědělství, bylo třeba zpřesnit určování událostí významných pro polní práce. V souvislosti s tím se objevily kalendáře. S obchodem přišla potřeba stanovit, popsat a určit menší díly dne. Základem obchodu je transport, proto obchodníci potřebovali přenosná zařízení na měření času a postupem doby vznikly kapesní hodiny. S rozvojem matematiky, fyziky, astronomie, námořnictví a kartografie bylo zapotřebí čas měřit stále přesněji a jednotky času dělit na stále menší úseky a stále přesněji je měřit.
Více vám prozradí náš článek v časopise Elektro 1/2019 str 44.