Měření délky a vzdálenosti

Délka je jedna z prvních veličin, která byla měřena. V současnosti má velké rozpětí hodnot, které nabývá. Na jednom konci spektra měření lze měřit velikosti základních částic a molekul, na druhém konci se měří vzdálenosti k nejvzdálenějším objektům ve vesmíru. Přes takřka hmatatelnou povahu a zdánlivou neměnnost délky je však tato veličina proměnná a závisí na stavu vztažné soustavy.
Definice délky
Délka je extenzivní aditivní fyzikální veličina, tzn. představuje množství (vyjádřené číselným počtem) a vyjádření kvality dané vlastnosti pomocí jednotky. Díky aditivnosti je celková hodnota délky rovna součtu hodnot délek myšlených nebo skutečných částí tohoto systému. Jednotkou délky je jeden metr. Stále platná definice metru říká, že jeden metr je vzdálenost, kterou urazí světlo ve vakuu během časového intervalu 299 792 458 × 10−1 sekundy (tj. světlo urazí ve vakuu za sekundu přesně 299 792 458 m). Připravovaná definice se – na rozdíl od definic ostatních jednotek – příliš nezmění: metr, symbol m, je SI jednotka délky. Je definována fixováním číselné hodnoty rychlosti světla ve vakuu c rovné 299 792 458, je-li vyjádřena v jednotkách m·s–1, kde sekunda je definována ve smyslu ΔvCs. Dříve byla délka definována pomocí částí těla (palec, stopa, loket, krok), později byl metr definován jako desetimiliontina vzdálenosti od pólu k rovníku měřené podél poledníku v nulové nadmořské výšce (Dunkirk– –Paříž–Barcelona).

Více o délce si přečtete v našem článku v časopise Elektro 5/2019 str. 55