Měření délky a vzdálenosti IV

Vzdálenost – dálka – se měří pomocí různých metod a různých přístrojů. Nejmenší vzdálenost, kterou v současnosti člověk dokáže zkoumat, je zřejmě 10–19 m, a to v urychlovači LHC. Pro možnost nejmenší vzdálenost vidět se asi použije elektronový mikroskop. Jím se lze podívat až k rozměru 5 × 10–11 m. Ale co na druhé straně škály?

Definice
Vzdálenost je výraz pro odlehlost dvou bodů nebo útvarů (rovnocenných, bez vzájemného rozlišení, bez orientace směru) a pro vyjádření jejich vzájemné polohy. Ve fyzice zpravidla označuje prostorovou nebo časovou odlehlost věcí, v matematice však musí splňovat více kritérií. Zvláštní případ vzdálenosti je dálka, kdy se rozlišuje výchozí, počáteční bod, místo pozorovatele, odkud a vzdálený, koncový, cílový bod, kam. V běžném hovoru se většinou od pojmu vzdálenost neodlišuje. Tento článek také nebude odlišovat vzdálenost a dálku a zaměří se na oblast velkých vzdáleností.
Měření vzdáleností
Vzdálenosti lze měřit přímým přikládáním měřítka k měřené vzdálenosti jako u tachometru, kde je obvod odvalujícího se kola po silnici měřítkem, ale i odečítáním, obvykle z kalibrovaného obrazu. Typickým představitelem této metody je mapa v určitém měřítku, obraz mikroskopu nebo lékařského sonografu. Na nich lze odečíst vzdálenost. Vždy je ale třeba počítat se zkreslením, které se od středu obrazu směrem k okrajům zvyšuje.

Pokračování naleznete v časopise Elektro 8/2019 str. 81