Měření délky a vzdálenosti V

Největšími vzdálenostmi jsou ty kosmické. Pro určování – či spíše odhadování – těch největších vzdáleností se používají poměrně složité metody, založené především na matematických a fyzikálních výpočtech.

Měření vzdálenosti v astronomii
Paralaxa
Speciálním případem využití triangulace v astronomii je určování vzdálenosti nebeských objektů pomocí paralaxy. Paralaxa (míra vzdálenosti) v astronomii je úhel, o který se na obloze nebeské těleso posune, je-li pozorováno z krajových bodů vhodně zvolené základny. Výpočet paralaxy se používá hlavně k měření vzdáleností objektů ve vesmíru. K měření vzdáleností objektů ve Sluneční soustavě se jako základna používá poloměr Země, k měření vzdáleností hvězd poloměr oběžné dráhy Země (vzdálenost Země–Slunce). Pro některé další typy paralax se používají i jiné základny. Jde např. o družici Gaia, jejímž hlavním posláním je sestavit třírozměrnou mapu nejbližšího okolí v naší Galaxii. Měla by zpřesnit polohu přibližně miliardy hvězd (odhadem 1 % hvězd v naší Galaxii), u 150 milionů nejjasnějších z nich také jejich radiální rychlost.
O dalších způsobech mšření se dozvíte v našem článku v časopise Elektro 10/2019 str. 54