1. Intervalové měření času
Čas se před vynálezem kyvadlového a hodinového strojku měřil dělením kontinuálních a periodických dějů.
1.1 Vodní hodiny
Klepsydra – čili zloděj vody – byla původně nádoba s malým otvorem ve dně, kudy voda pomalu vytékala. Rysky v nádobě označovaly uplynulý čas. Klepsydra – podobně jako přesýpací hodiny – tedy neměří denní čas, nýbrž odměřuje časový interval. Vznikla patrně na Blízkém východě a nejstarší zachovaná alabastrová klepsydra ze 14. stol. př. n. l. byla nalezena v egyptských Thébách. Do Athén uvedl klepsydru snad Platón. Později vznikaly i složitější klepsydry s plovákem, který udržoval stálou hladinu a čas se odečítal podle rysek na druhé nádobě, kam voda přitékala. Klepsydry významně zdokonalil Ktesibios (kolem roku 150 př. n. l.), který je původcem konstrukcí s vodním kolem a ozubenými převody. Slavnou a velmi složitou klepsydru s otáčivou mapou hvězdné oblohy postavil Andronikos Kyrrhestés asi roku 75 př. n. l. pro Věž větrů na římské agoře v Athénách. Průtok vody trubičkou nebo malým otvorem, který klepsydra měří, silně závisí na viskozitě a ta zase na teplotě: viskozita vody při 0 °C je sedmkrát větší než při 100 °C. Kdyby měly klasické vodní hodiny udržovat čas s přesností jedné minuty za den, musely by udržovat teplotu s přesností asi třicetiny stupně.
1.2 Přesýpací hodiny
Je to typ hodin, které k měření času využívají pohyb písku způsobený zemskou přitažlivostí, resp. gravitací. Neměří tedy denní čas, nýbrž odměřují časový interval. Skládají se ze dvou skleněných baněk umístěných nad sebou a spojených úzkým hrdlem. Písek z horní baňky se postupně přesýpá do dolní baňky. Jakmile uplyne měřený časový úsek (závisí na charakteru přesýpacích hodin), je horní baňka prázdná a hodiny je nutné obrátit, aby mohl být měřen další časový úsek.
Pokračování v časopise Elektro 2-3/2019 str. 88