Měření kolem nás II

1. Intervalové měření času
Čas se před vynálezem kyvadlového a hodinového strojku měřil dělením kontinuálních  a periodických dějů.

1.1 Vodní hodiny
Klepsydra – čili zloděj vody – byla původně nádoba s malým otvorem ve dně, kudy  voda pomalu vytékala. Rysky v nádobě označovaly uplynulý čas. Klepsydra – podobně  jako přesýpací hodiny – tedy neměří denní  čas, nýbrž odměřuje časový interval. Vznikla patrně na Blízkém východě a nejstarší zachovaná alabastrová klepsydra ze 14.  stol. př. n. l. byla nalezena v egyptských Thébách. Do Athén uvedl klepsydru snad Platón.  Později vznikaly i složitější klepsydry s plovákem, který udržoval stálou hladinu a čas se  odečítal podle rysek na druhé nádobě, kam  voda přitékala. Klepsydry významně zdokonalil Ktesibios (kolem roku 150 př. n. l.), který je  původcem konstrukcí s vodním kolem a ozubenými převody. Slavnou a velmi složitou klepsydru s otáčivou mapou hvězdné oblohy postavil Andronikos Kyrrhestés asi roku 75 př. n. l.  pro Věž větrů na římské agoře v Athénách. Průtok vody trubičkou nebo malým otvorem, který klepsydra měří, silně závisí na  viskozitě a ta zase na teplotě: viskozita vody  při 0 °C je sedmkrát větší než při 100 °C.  Kdyby měly klasické vodní hodiny udržovat čas s přesností jedné minuty za den, musely by udržovat teplotu s přesností asi třicetiny stupně.
1.2 Přesýpací hodiny
Je to typ hodin, které k měření času využívají pohyb písku způsobený zemskou přitažlivostí, resp. gravitací. Neměří tedy denní  čas, nýbrž odměřují časový interval. Skládají se ze dvou skleněných baněk  umístěných nad sebou a spojených úzkým hrdlem. Písek z horní baňky se postupně přesýpá do dolní baňky. Jakmile uplyne měřený  časový úsek (závisí na charakteru přesýpacích hodin), je horní baňka prázdná a hodiny je nutné obrátit, aby mohl být měřen další časový úsek.

Pokračování v časopise Elektro 2-3/2019 str. 88